Porovnával klasické požitkářské činnosti (každý, kdo byl někdy student, jistě ví, co mám na mysli) s činnostmi naprosto odlišnými – naslouchání ostatním, pomoc druhým, konání dobrých skutků. Po každém prožitku se studentů ptal, jak se cítí. Nebo ještě lépe: Jaký smysl v takovém konání vidí.
Výsledky ho samozřejmě překvapily. Přestože dotazovaní byli mladí studenti, shledávali mnohem větší smysl v pomoci ostatním než v pouhém užívání si sama sebe. A byť si velmi dobře uvědomovali, že se na večírku mezi přáteli cítí víc než dobře, zpětně jim taková činnost přišla spíš povrchní. Čím víc se zapojovali do smysluplných aktivit zaměřených nejen na dosažení vlastního uspokojení, tím víc jim jejich život připadal šťastnější.
Spousta lidí má pocit, že je šťastnějšími udělá, pokud budou dělat věci hlavně pro sebe. Čím dál častěji se ale ukazuje stará pravda, kolem které moderní svět konzumu a částečně hodně sobeckého přístupu k životu chodí tak trochu po špičkách: „Čím víc dáš ostatním, tím víc dostaneš zpět.“
Další články na podobné téma: