Psycholožka Jackie Andrade sledovala 40 dobrovolníků, kterým pustila nudnou 2,5minutovou hlasovou zprávu. Polovina sledovaných si při poslouchání nevědomě kreslila, druhá nikoliv. Že bude zmiňovaná psycholožka zkoumat, co všechno si ze zprávy pamatují, nikdo z nich nevěděl. O to víc všechny překvapilo, že „čmárající“ dokázali zopakovat o 29 % víc informací než druhá skupina.
Když se nudíme, mozek dělá všechno pro to, aby nás zabavil. Kreslení (to nepromyšlené, na nejbližší kus papíru) nám pomáhá neusnout a v nejzazším případě alespoň udržet otevřené oči (byť s tupým a nepřítomným výrazem), zatímco náš mozek přepnul do „standby“ módu. Nezávazné čmárání nám zkrátka pomáhá držet ho alespoň částečně soustředěný.
Schopnost vnímat během bezmyšlenkovitého čmárání funguje na podvědomé úrovni a my si tak můžeme zapamatovat víc, než si uvědomujeme. Zjednodušeně řečeno je kreslení jakousi poslední nitkou, která nás drží v přítomném okamžiku, a my si díky němu pamatujeme víc informací, než kdybychom vypnuli úplně a ani si během přednášky nebo porady nečmárali.
Pokud tedy příště někoho přistihnete, jak si během vašeho monologu něco kreslí, nejspíš ho nudíte. Dost možná si ale bude pamatovat víc než ostatní!
Myslíte, že si z menu v restauraci vybíráte jen podle své chuti? Omyl